Že Red Bull Rampage je nejtěžší závod světa, už určitě dávno víte. Skály jsou extrémně prudké, dropy vysoké a dopady se sypou jako písek z valníku. Nikdo nemá nic jisté a zranění se může dostavit na každém metru. Právě z tohoto důvodu měl závod dlouhou odmlku, protože v roce 2004 si na něm téměř půlka startujících pořídila nějakou sádrovou ozdobu.
Největší světová soutěž freeridu.
Kdo nikdy nebyl osobně na Rampage, neumí si představit přísné podmínky, za jakých se závod odehrává. Za prvé je to všudepřítomný prach, který vám pokrývá každý centimetr čtvereční vašeho těla, zalézá vám za oblečení, do foťáků, do batohů, do auta z půjčovny, prostě do všeho. A co je nejhorší – musíte ho dýchat. Každý člověk, diváky nevyjímaje, ho do svých průdušek naloká za jeden den minimálně tolik co horník při celodenní šichtě. Dalším přirozeným nepřítelem je vedro. Teplota ve stínu se šplhá k pětatřiceti stupňům Celsia, ale o stínu si můžete nechat zdát, protože veškerá vegetace naroste nanejvýš do výše vašich kolen. Před sluncem se na Rampage nedá utéct. Jedinou záchranou jsou ledově vychlazené redbully, které do všech padají jako Němci do krytu. Závod je kromě toho fyzicky vyčerpávající, protože se neustále sápete do nějakého kopce, který se vám drolí pod nohama a zraňuje vás do rukou. Během dne i jako fotograf naběháte stovky výškových metrů. Pro závodníky, kteří stoupají se svými dvacetikilovými celoodpruženými koly je utrpení o to větší.
Foto (2800x1800)
Red Bull Rampage 2010 opět posunul laťku. Vítěz závodu, čerstvý nositel titulu Best Trick i vítěz série FMB World Tour Cameron Zink se vytasil s trikem, jaký svět na podobné soutěži ještě neviděl. Na desetimetrovém dropu z Oakley ‚flusbudky’ /oficiální název Icon Sender/, kdy se letí přes skalní hranu, zkusil otočit 360. V prvním jízdě se Cameron Zink rozbil jako hračka a dostal se do péče zdravotníků. Ti ho po desetiminutové prohlídce shledali způsobilým a tak zatímco jiní by si odjeli lízat rány na hotel, Zink opět nastoupil na start. V druhé jízdě už odjel 360 na jistotu.
Aréna, kde se závod odehrál, byla neskutečně velká. Závodníci si můžou vybrat jednu ze tří startovních bran, které jsou od sebe vzdáleny dobrých pět set metrů vzdušnou čarou. Každá se nachází na tří až pětimetrovém skalním ostrohu s kolmými stěnami. Cesta dolů vede jedině vertikálně. Jinak je vše při starém: stále platí, že si každý účastník může najít a nakopat vlastní trail, který ho může, ale také nemusí přivést k úspěchu.
Nejlepší freerideři, DH a slopestyle rideři světa se opět utkají o korunu krále toho sportu.Mezi
dvanácti top rideri byl pozvanými přímo do finále český jezdec Michal Mároši, který na Rampage už několikrát šahal po medajli.
Závod nepříjemně zkomplikovalo počasí. Zatímco první kolo odplynulo za sluníčka, organizátoři krátili pauzu před druhým kvůli hrozící bouřce. Předpověď se nemýlila. Poté, co odjeli poslední borci z první startovní brány, se strašně zatáhlo, začalo pršet a pilot vrtulníku hlásil do vysílačky nebezpečné turbulence. Všichni závodníci připravení v druhé bráně museli hodinu a půl čekat na svou jízdu. Všichni byli promočení, vystresovaní a unavení. Nejlíp to vyřešil Cedric Gracia. „Kašlu na to, mám žízeň,” oznámil startovnímu komisaři a poslal to dolů bez ohledu na pořadí. To se cení.Panovala shoda, že Red Bull Rampage byl celkově nejlepší freeridový závod roku a možná i všech dob. Nikde na světě nenajdete místo, které by se tak dokonale hodilo na freeride na horských kolech. Díky výrobci energetických nápojů jde tenhle undergroundový sport pořád dopředu.
Foto (2800x1800)
Red Bull Rampage 2010 opět posunul laťku. Vítěz závodu, čerstvý nositel titulu Best Trick i vítěz série FMB World Tour Cameron Zink se vytasil s trikem, jaký svět na podobné soutěži ještě neviděl. Na desetimetrovém dropu z Oakley ‚flusbudky’ /oficiální název Icon Sender/, kdy se letí přes skalní hranu, zkusil otočit 360. V prvním jízdě se Cameron Zink rozbil jako hračka a dostal se do péče zdravotníků. Ti ho po desetiminutové prohlídce shledali způsobilým a tak zatímco jiní by si odjeli lízat rány na hotel, Zink opět nastoupil na start. V druhé jízdě už odjel 360 na jistotu.
dvanácti top rideri byl pozvanými přímo do finále český jezdec Michal Mároši, který na Rampage už několikrát šahal po medajli.
Závod nepříjemně zkomplikovalo počasí. Zatímco první kolo odplynulo za sluníčka, organizátoři krátili pauzu před druhým kvůli hrozící bouřce. Předpověď se nemýlila. Poté, co odjeli poslední borci z první startovní brány, se strašně zatáhlo, začalo pršet a pilot vrtulníku hlásil do vysílačky nebezpečné turbulence. Všichni závodníci připravení v druhé bráně museli hodinu a půl čekat na svou jízdu. Všichni byli promočení, vystresovaní a unavení. Nejlíp to vyřešil Cedric Gracia. „Kašlu na to, mám žízeň,” oznámil startovnímu komisaři a poslal to dolů bez ohledu na pořadí. To se cení.Panovala shoda, že Red Bull Rampage byl celkově nejlepší freeridový závod roku a možná i všech dob. Nikde na světě nenajdete místo, které by se tak dokonale hodilo na freeride na horských kolech. Díky výrobci energetických nápojů jde tenhle undergroundový sport pořád dopředu.
Výsledky:2. (82.40) Gee Atherton (GBR)
3. (81.20) Darren Berrecloth (CAN)
4. (79.00) Andreu Lacondeguy (ESP)
5. (77.20) Geoff Gulevich (CAN)
6. (76.60) Thomas Vanderham (CAN)
7. (76.00) Robbie Bourdon (CAN)
8. (75.60) Kyle Strait (USA)
9. (74.80) Logan Binggeli (USA)
10. (73.00) Kurt Sorge (CAN)
11. (72.20) Alex Prochazka (CAN)
12. (71.80) Tyler McCaul (USA)
13. (71.00) Graham Agassiz (CAN)
14. (68.80) Cedric Gracia (FRA)
15. (64.20) Michal Marosi (CZE)
16. (63.80) Jamie Goldman (USA)
17. (54.60) Greg Watts (USA)
DNF James Doerfling (CAN)
DNF Mike Hopkins (CAN)
DNF Curtis Robinson (CAN)
DNF Chris VanDine (USA)
2001 - Wade Simmons
2002 - Tyler Klassen
2003 - Cedric Gracia
2004 - Kyle Strait
2008 - Brandon Semenuk
2009 - Cameron Zink
